Pojem karma je již tak známý pojem jako například víkend, který je původně také cizí slovo, ale prakticky každý ví, co znamená. Pojem je známý, ale pochopení podstaty pojmu je už horší. Ze sta dotázaných vám ani polovina neřekne co to skutečně karma je. Ti, kteří vědí alespoň něco, mají však stále hodně zkreslené představy.
Karma znamená práce. Každý náš krok nese nějakou stopu, každý náš čin nese nějakou reakci. Ať už pracujeme, jíme, bdíme či spíme, stále se jedná o činnost. Málokoho napadne, že i za svůj spánek nese nějakou reakci. O trochu větší počet lidí však už napadá, že určitě musí nést nějaké neblahé výsledky za pojídání někoho, kdo se před pár hodinami bránil a bojoval o život!
Zabíjet vyšší životní formy je špatné. To je teď slyšet po celém světě, nejenom dnes, ale už antičtí a později i mnozí renesanční mistři mluvili na toto téma. Spousty lidí, kteří mají nevybíravé sklony v oblasti jídelníčku, z nepochopitelných důvodů často okamžitě argumentují:„ Vždyť ta mrkev přece také musí zemřít!“ … Ano, dobrý postřeh! Co teď budeme dělat? Možná umřeme hlady! To je ale hloupost, proč by nás Pán Bůh tvořil?
Je to skutečně tak, že v tomto hmotném světě, v koloběhu rození a smrti, žijeme každý na úkor druhého. Ať už to chceme, nebo nechceme, víme, nebo nevíme, ať se tomu nebráníme, nebo bráníme!
Tvoří se zde skupiny extremistických dobromilů, láskyplných odříkavců, kteří, než aby se najedli, tak riskují své zdraví, pozici ve společnosti, mentální klid a mnoho dalších cenných věcí. Po delší době nepřirozeného odříkání jim z toho česky řečeno začne hrabat a oni jsou pak často schopni skoro zabít člověka, který si na chleba namazal máslo.
Existuje velice pěkná alternativa. Říká se jí ahimsá jídlo. Ahimsá, původně ze sanskrtu, v našem jazyce znamená nenásilí. Člověk s tímto přístupem může spolupracovat se zvířaty a i vegetací, aniž by se dopouštěl násilí. Například mléko získané od krávy, která ho přijde sama nabídnout a někdy je dokonce jalová, je nádherný příklad.
Není to však ještě vrchol řešení otázky dokonalého stravování v koloběhu smrti. Dokonce i při rozdělávání ohně, vaření vody, uklízení podlahy v kuchyni, zemře spousta živých bytostí. Prakticky není možné se vyhnout byť i jen nevědomému násilí. Zde jsme před velkou otázkou, jak nás ten zákon karmy nakonec odmění, za to, že se prostě jen potřebujeme najíst?
V Bhagavad Gítě Pán Krišna říká, že ti, kdo mu předem neobětují to, co jedí, jedí jen hřích. Možná tím myslí tu situaci bezmoci vyhnout se ubližování. Spíše nás ale nabádá, abychom zauvažovali nad tím, kdo to všechno zařídil, že to tak dokonale funguje- já sním tebe a budu žít, on sní mě a bude žít, jeho sní někdo další a bude existovat a takhle tu navzájem všichni nějakou dobu jsme a pak se navzájem sníme.
Chce to trochu pokory, a ještě méně inteligence, aby člověk snadno přijal fakt, že všechno patří Bohu. Díky Němu prší, díky Němu roste tráva a obilí, z kterého jsme my všichni běhající živi, díky Němu prvky a sloučeniny tak dokonale logicky kolují a přicházejí ve správném množství tam, kam mají. On je majitelem všeho a je si všeho dokonale vědomý. Nic nepotřebuje, všechno Mu patří. Proč mu tedy cokoliv nabízet? Je to jednoduchý způsob jak navázat vztah. Stejně jako otec malého dítěte nepotřebuje dárky, ale při vhodné příležitosti je stejně od svého pozorného dítěte dostane, tak i Krišna nechce nic, jen to, abychom mu dali svoji pozornost a udělali to jakýmkoliv způsobem. Pokud jsme pozorné děti, uvědomíme si od koho všechno tak snadno dostáváme a jednoduchým gestem dáme najevo naši vděčnost.
V tu chvíli se z jídla stává jídlo bez karmy, neboť naše činnosti nejsou určeny pouze pro svoje vlastní sobecké uspokojení, ale pro dobro Nejvyššího Pána Krišny, a tím pádem pro dobro všech. Krišna má tu sílu očistit všechno, včetně našich skutků, které jistě způsobily několika maličkým velké těžkosti.
Toto duchovní pochutnání pomáhá chápat jemnější duchovní otázky a tím nás vede z koloběhu karmy a reinkarnace zpátky tam, kam všichni jako duše původně patříme- zpátky domů, zpátky ke Krišnovi.
Zdroj: Neomezeny.cz