Pán Rámačandra se zjevil v dynastii boha Slunce jako syn krále Dašarathy v posloupnosti pocházející od Mahárádže Ikšvákua, prvního panovníka Země. Pán Rámačandra byl milovaným synem svého otce a matky, královny Kaušalji. Již od mládí ostatní udivoval znamenitými vlastnostmi. Byl silný, krásný, moudrý, uměl obratně zacházet se zbraněmi a oplýval mnohými dalšími přednostmi. Společně se svým mladším bratrem Lakšmanou se zjevil na Zemi, aby pokořil téměř neporazitelného démonského krále Rávanu a další rákšasy (lidožrouty).

Když bylo Rámačandrovi šestnáct let, jógí Višvámitra požádal krále Dašarathu, aby Ráma bojoval proti dvěma rákšasům, kteří obtěžovali poustevny světců a narušovali jejich obětní obřady. Dašaratha samozřejmě váhal, protože nechtěl svého drahého syna vystavovat tak velkému nebezpečí, ale nakonec svolil. Ráma byl vyzbrojen pouze lukem a šípy, ale pro své protivníky představoval zosobněnou smrt. Jeho luk mu daroval polobůh Indra a své šípy posiloval mocí manter.

Na shromáždění, kde si měla Sítá vybrat svého manžela, zlomil uprostřed hrdinů tohoto světa luk Pána Šivy. Tento luk byl tak těžký, že ho neslo tři sta mužů, ale Pán Rámačandra jej ohnul a zlomil napůl, jako když slůně zlomí stonek cukrové třtiny. Tak získal ruku matky Síty, která se Mu vyrovnala transcendentální krásou, chováním, věkem a povahou. Však také byla bohyní štěstí!

Když se Pán Rámačandra vracel ze Sítina domu poté, co ji vyhrál na shromáždění všech uchazečů, střetl se s Parašurámou. Ten byl velice pyšný, jelikož jednadvacetkrát zbavil Zemi královského rodu, ale Pán ho ve své inkarnaci kšatrijského krále porazil.

Na pokyn otce, který byl vázán slibem své ženě, opustil Pán Rámačandra své království, bohatství, příznivce, sídlo i vše ostatní, stejně jako se osvobozená duše snadno rozloučí se životem, a odešel se Sítou do lesa.

Když putoval po lesích se svým nepřemožitelným lukem a šípy v ruce, znetvořil Rávanovu sestru posedlou chtíčem, když jí usekl nos a uši. Zabil také jejích čtrnáct tisíc přátel-rákšasů, které vedli Khara, Tririša a Dúšana.

Když Rávana, jehož ramena nesla deset hlav, slyšel o nádherné a přitažlivé Sítě, s myslí vzrušenou chtíčem se vydal ji unést. Poslal Maríču v podobě zlatého jelena, aby odlákal Pána Rámačandru od Jeho ášramu. Když Pán spatřil toto podivné zvíře, ihned opustil své obydlí, pronásledoval ho a nakonec je ostrým šípem zabil, tak jako Pán Šiva zabil Dakšu. Jakmile Rámačandra zmizel v lese a Lakšmana byl také z dohledu, Rávana, nejhorší z rákšasů, unesl Sítádéví, dceru krále Vidéhy, stejně jako se tygr zmocní nechráněné ovce, když pastýř není nablízku. Potom Pán Rámačandra bloumal po lese se svým bratrem Lakšmanou, jako by byl hluboce nešťastný z odloučení od své ženy. Na vlastním příkladě ukázal stav muže připoutaného k ženám.

Když Rávana unášel Sítu, velký pták Džatáju se mu postavil do cesty. Mocný Rávana ho však v boji porazil a usekl mu křídlo. Když Rámačandra hledal Sítu, našel umírajícího Džatájua. Džatáju mu popsal celý incident a také to, kam byla Síta unesena. Po jeho smrti Rámačandra vykonal pohřební obřad. Potom zahubil démona Kabandhu, a když se spřátelil s vůdci opic, zabil Váliho a odebral se na břeh oceánu.

Pán Rámačandra se poté, co dorazil na pláž, tři dny postil a očekával příchod oceánu v zosobněné podobě. Oceán však nepřišel, Pán se rozhněval a Jeho pouhý pohled způsobil, že všechny bytosti v oceánu, včetně krokodýlů a žraloků, zneklidněly strachem. Zosobněný oceán tehdy bázlivě přišel k Pánu Rámačandrovi se všemi předměty pro Jeho uctívání a padl k Jeho lotosovým nohám: „Ó velký hrdino, přestože má voda není žádnou překážkou v Tvém pochodu na Lanku, postav přes ni prosím most, aby se zvětšila Tvá transcendentální sláva. Všichni velcí hrdinové a králové budoucnosti Tě budou oslavovat za tento podivuhodný a neobyčejný čin.“

Do vody byly tedy naházeny vrcholky hor, ze kterých opice vlastníma rukama setřásly stromy a jinou vegetaci, a tak Pán Rámačandra postavil most přes oceán. Po něm pak přešel vysvobodit Sítu z Rávanova zajetí. Pod vedením a s pomocí Vibhíšany, Rávanova bratra, Pán vstoupil společně s opičími vojáky vedenými Sugrívou, Nílou a Hanumánem do Rávanova království na Lance, které před tím Hanumán celé podpálil. Když opičí vojáci v čele se svými vůdci vstoupili na Lanku, obsadili všechny nevěstince, sýpky, pokladnice, vchody do paláců, městské brány, sněmovny, palácová průčelí, a dokonce i holubníky. Když byly zničeny všechny křižovatky, terasy, prapory a zlaté nádoby na věžích města, celá Lanka vypadala jako řeka rozbouřená stádem slonů. Jakmile Rávana uviděl, jaký rozruch opičí vojáci působí, zavolal Nikumbhu, Kumbhu, Dhúmrákšu, Durmukhu, Surántaku, Narántaku a další rákšasy a také svého syna Indradžita. Po nich povolal Prahasthu, Atikáju, Vikampanu a nakonec i Kumbhakarnu. Všechny své následovníky přiměl k boji proti nepřátelům.

Pán Rámačandra zaútočil se svojí armádou na vojáky rákšasů. Angada a další vojevůdci Rámačandrova vojska čelili slonům, pěšákům, koním, vozům nepřítele a metali na ně mohutné stromy, vrcholky hor, kyje a šípy. Tak vojáci Pána Rámačandry pozabíjeli Rávanovy vojáky, kteří ztratili veškerou přízeň osudu, protože Rávana byl zatracen hněvem matky Síty. Když pak Rávana viděl, že jeho vojáci jsou ztraceni, nesmírně se rozhněval. Nastoupil proto do svého letadla vyzdobeného květy a vyrazil proti Rámačandrovi, jenž seděl na zářícím voze, který přivezl Indrův vozataj Mátali. Rávana pak udeřil na Rámačandru svými ostrými šípy. Rámačandra Rávanu slovně pokáral, přiložil šíp k luku, zamířil na Rávanu a vystřelil. Šíp probodl Rávanovo srdce jako blesk. Rávana ztrácející krev ze svých deseti úst spadl z letadla, tak jako když zbožný člověk poklesne z nebeských planet na Zem, když jsou vyčerpány výsledky jeho zbožných činností.

Poté vyšly z Lanky všechny ženy, jejichž manželé padli v tomto boji, vedené Mandódarí, manželkou Rávany, a s usedavým pláčem přistoupily k mrtvým tělům Rávany a ostatních rákšasů. Vibhíšana, zbožný bratr Rávany a oddaný Pána Rámačandry, vykonal se souhlasem Pána, krále Kósaly, pohřební obřad pro členy své rodiny, aby je zachránil před peklem. Poté Rámačandra nalezl Sítádéví, jak sedí v malé chýši pod stromem v ašókovém lese. Byla pohublá a zesláblá zármutkem způsobeným odloučením od Něj. Když Rámačandra uviděl svou ženu v tomto stavu, pocítil velký soucit. Jakmile se před ní objevil, naplnilo ji dokonalé štěstí z toho, že vidí svého milého, a na jejích lotosových ústech se zračila radost.

Poté, co Pán Rámačandra, Nejvyšší Osobnost Božství (Bhagaván), svěřil Vibhíšanovi vládu nad rákšasy na Lance po dobu jedné kalpy, usadil Sítádéví do letadla ozdobeného květy, a pak do něho nastoupil sám. Jelikož doba Jeho pobytu v lese skončila, vrátil se v doprovodu Hanumána, Sugrívy a svého bratra Lakšmany zpátky do Ajódhji. Na cestě zpět Ho zdravili členové královského rodu, kteří Jej zasypávali krásnými voňavými květy, zatímco vznešené osobnosti jako Pán Brahmá a další polobozi s jásotem opěvovali Jeho činy.

Rodinný kněz Vasištha nechal Pána Rámačandru oholit, a tak Ho zbavil rozcuchaných vlasů. Potom pro Něj s pomocí starších členů rodiny vykonal abhišék, při kterém Ho omýval vodou ze čtyř moří a dalšími látkami, úplně stejně jako tomu bylo při obřadu krále Indry. Pán Rámačandra, vykoupaný a s čistě oholenou hlavou, se krásně oblékl a ozdobil se girlandou a šperky. Mezi svými bratry a manželkou, všemi podobně oblečenými, jasně zářil.

Pán Rámačandra, potěšen naprostou odevzdaností a pokorou Bharaty, pak usedl na trůn. Staral se o všechny občany jako jejich otec a občané plně zaměstnaní svými povinnostmi podle své varny a ášramu Ho za svého otce také pokládali. Lesy, řeky, kopce a hory, státy, sedm ostrovů a sedm moří poskytovaly za vlády Rámačandry všem živým bytostem hojnost všeho potřebného k životu. Za jeho vlády se vytratilo všechno tělesné i duševní utrpení, nemoci, stáří, zármutek, bědování, neštěstí, strach a únava. Pro ty, kdo o ni nestáli, neexistovala ani smrt…

(Vybráno z devátého zpěvu Šrímad-Bhágavatamu)

—
Rámájana (audio kniha, vypráví: Ánanda Kandiní déví dásí)