Kraj, nacházející se pod Blaníkem, byl opředen dlouhou a bohatou historií. Dvůr, dříve nazývaný Lhotka, patřil vždy k nedalekému Městečku, o němž nacházíme nejstarší zmínku z roku 1411. Samotné Městečko leží nedaleko městysu Postupice, což bylo místo někdejšího sídla slavného rodu Kostků z Postupic.

První zápis, který pochází z konce 16. století, hovoří o vsi Lhotka a je zapsaný v pozemkových knihách. Ves byla tvořena původně dvěma grunty. První z nich koupil Jakub Potůček v roce 1588 a druhý grunt koupil jeho příbuzný, snad bratr, Šimon Potůček.V roce 1617 byl jeden grunt prodán, druhý dostal nového majitele Jana Štípala. Poslední zápisy z tohoto pramene hovoří už o nových majitelích gruntů v letech 1641 a 1660. Postupický kronikář Karel Václav Mixa popisuje v období třicetileté války zásadní událost, která se jistě dotkla života bratří Potůčkových. Na podzim roku 1620 došlo ke střetu mezi českými stavy v čele s Fridrichem Falckým a habsburským císařem. Čeští stavové sjednali pomoc uherského magnáta Gabora Bethelena, který vyslal vojsko o síle osmi tisíc jezdců. 8. listopadu 1620 zastihla uherské jezdce zpráva o porážce stavů na Bílé hoře právě na Vlašimsku. Fridrich Falcký se dal okamžitě na útěk ze země, takže k dalšímu střetnutí nedošlo, a tak Bethelenovi jezdci silně vyplenili celý kraj široko daleko a lidé se před nimi snažili zachránit útěkem do lesů.

Během dalších dvou století připadly oba dva grunty vlašimskému panství rodu Auerspergů, a došlo tím k jejich sloučení. 19. března 1801 uzavřel Johann Krch smlouvu s vrchnostenským úřadem ve Vlašimi o zakoupení dominikánského gruntu náležícího ke dvoru do emfyteutického užívání pro sebe i své potomky. Další zprávu máme od Johanna Gottfrieda Sommera, který se roku 1844 zmiňuje o rustikálním panském dvoře Lhotka, náležícím k Městečku (Maierhof). Samotná obec měla v té době 24 domů se 142 obyvateli, byl zde panský mlýn a pila. Městečko, a tedy i Lhotka, byly a jsou na rozhraní dvou okresů a v průběhu posledních sto padesáti let několikrát změnily své pány.

Lhotka tedy patřila rodu Auerspergů – významné opoře habsburské monarchie. Alodiální vlašimské panství pana Carla von Auersperg mělo v roce 1891 dohromady 4864 ha půdy, z toho bylo 1657 ha polí, 260 ha luk, 30ha zahrad a 30 ha pastvin. Ke Lhotce tehdy náleželo 68 ha půdy a patřila tak k nejmenším dvorům.

Významnou událostí byla stavba železniční dráhy z Benešova do Vlašimi, která začala v roce 1893, neboť železnice protnula údolí Líseckého potoka a zatočila se v nejtěsnější blízkosti Lhotky. Dráha byla dokončena během dvou let a v roce 1896 zahájila provoz.

Roku 1920 proběhla pozemková reforma. Lhotka patřila do kategorie zbytkových statků, tzn. zemědělského podniku o výměře nad 30ha půdy. V té době byl majitelem statku pan Šesták. Po jeho smrti se s vdovou po panu Šestákovi oženil Emil Lehký. V této době byl statek zanedbaný a zadlužený. Nový hospodář však splatil dluhy a hospodářství začalo kvést. V této době žilo na statku osm stálých obyvatel.

Ještě před válkou plánovaly České dráhy zavést v Městečku řádnou vlakovou zastávku, protože další nejbližší zastávka směrem na Vlašim byla až v Domašíně. Obecní rada však k tomuto účelu nechtěla poskytnout pozemek, ale pan Lehký zvážil výhody zastávky a daroval dráze potřebné metry na svém pozemku. Takto vznikla dnešní zastávka Městečko u Benešova.

Zajímavostí bylo přátelství pana Lehkého s místním malířem a grafikem panem Antůškem. Jeho obrazy dokumentují vzhled nejen statku, ale i krajiny po roce 1940.

Druhá světová válka se na Lhotce nijak výrazněji neprojevila, až s nástupem komunistů k moci v roce 1948 přišly velké změny. Na vesnicích byla zakládána zemědělská družstva a všeobecně násilný charakter kolektivizace se projevil i na Lhotce a okolí. Stát nastavil povinné dávky z hektaru, a kdo tyto dávky nerespektoval, byl pro výstrahu vystěhován z vesnice nebo skončil ve vězení. Pan Lehký tyto dávky plnil, a to i za některé zemědělce z okolí, kteří s tím měli problémy. Dne 30. září 1950 proběhl ve Vlašimi veřejný proces se sedmnácti hospodáři z celého kraje. Byli obviněni z protistátní činnosti a podvracení republiky. Proti všem svědčil Václav Uher, který tvrdil, že dotyční měli doma ukryté zbraně a vysílačku, že se u nich scházeli podvratní živlové a podobně. K vynesení rozsudku stačila jen jeho výpověď, přičemž obvinění vypovídali na naučené otázky odpověďmi typu: „Ano, jsem vinen.“ Paní Lehká byla odsouzena k trestu odnětí svobody na dobu dvanácti let nepodmíněně a pan Lehký na dobu čtrnácti let. Po osmi letech byl propuštěn na amnestii, ale paní Lehká strávila ve vězení plných dvanáct roků. Na statku zůstali prarodiče s dětmi. Po dvou měsících byla statku vnucena správa a obhospodařoval jej místní národní výbor. Brzy převzal hospodaření, a to nejen na Lhotce, státní statek.

V roce 1952 zde bylo založeno jednotné zemědělské družstvo, které dostalo dvůr a polnosti do užívání. Družstvo bylo na konec sloučeno s JZD Stuhařov. Po návratu manželů z vězení žila rodina dál společně na Lhotce, ale musela platit nájem. Chovala družstevní prasata a na polích sklízelo JZD. Vzhledem k tomu, že na údržbu budov statku nedostávali od družstva žádné příspěvky a z platu byli schopni udržovat sotva obytnou budovu, dvůr velmi zchátral. V roce 1982 zemřel pan Lehký a o rok později i jeho manželka. V zimě 1983 odvezli zaměstnanci JZD poslední zvířata. Pan Lehký junior s rodinou se o dva roky později přestěhoval do Benešova. Odešli doslova v hodině dvanácté, neboť tentýž rok se do stájí propadly střechy. V průběhu následujících pěti let opuštěný dvůr úplně zpustl.

Revoluce v roce 1989 s sebou přinesla uvolnění v životě společnosti a v tehdejším Československu mohli začít oficiálně působit členové Mezinárodní společnosti pro vědomí Kršny. Tito oddaní Kršny se rozhodli, že po vzoru zakladatele Mezinárodní společnosti pro vědomí Kršny A.Č. Bhaktivédanty Swamiho Prabhupády, založí farmu zaměřenou na zemědělství a ochranu krav. V roce 1990 došlo k setkání s panem Lehkým, který dostal statek s pozemky zpět v restituci. Panu Lehkému se záměr farmy zamlouval, a tak byla 9. července uzavřena předběžná smlouva o koupi Lhotky. Statek Lhotka byl přejmenován na Kršnův dvůr. Další dva roky je možné charakterizovat jako období zabydlování farmy a odstraňování následků „péče“ JZD, počínaje opravou vnitřních prostor a vybudováním provizorních sociálních zařízení. Začalo se rovněž s odklízením sutin po hlavních stájích. Tato těžká práce trvala s přestávkami až do 13. února 1992. V prvních letech se oddaní Kršny rovněž věnovali programům pro veřejnost na různých místech republiky. 15. dubna 1992 byla otevřena vegetariánská restaurace Góvinda na Palmovce v Praze, která zpracovává produkty vypěstované na farmě. Náročnou prací bylo kladení vodovodního potrubí od pramene v horní části údolí za kolejemi až do nádrže v domě. Výkop, místy i dva metry hluboký, v červenci několikrát zanesly nenadálé přívaly vody po silných deštích.

Po roce 1993 se začalo hospodařit na větší rozloze půdy. Na podzim téhož roku došlo k dokončení rekonstrukce půdy, kde vzniklo pět pokojů, a tím se zlepšily ubytovací podmínky. Postupně začalo přibývat obyvatel. Na sýpce byla opravena střecha a začalo se s výkopem rybníka. Také přibylo několik dalších zvířat. Poslední tři léta přinesla dokončení vnitřních úprav domu, opravu střechy na stodole a do chodu byla uvedena ekologická čistička odpadních vod. Kromě zemědělství zde běží starý mlýn.

Ročně farmu navštíví v průměru 2 500 hostů. Většina se účastní pravidelných nedělních programů spojených s ochutnávkou vegetariánských specialit a v létě mnozí z nich absolvují semináře o staroindické filozofii a ekologickém zemědělství. Současní obyvatelé Kršnova dvora se snaží ukázat, že návrat ke zdravým kořenům je možný. Přichází se specifickým způsobem hospodaření, založeným na védské filozofii, kde je velký důraz kladen na pokojné soužití člověka s přírodou. Člověk má žít jednoduše, chránit půdu a také krávy, které nezabíjí a věnovat se svému duchovnímu rozvoji.