Přednáška A.Č. Bhaktivédánty Swamiho Prabhupády ze Šrímad-Bhágavatamu 2.9.1, Tokio, 20. dubna 1972

sri-suka uvaca
atma-mayam rte rajan parasyanubhavatmanah
na ghatetartha-sambandhah svapna-drastur ivanjasa

Šrí Šukadéva Gósvámí řekl: „Ó králi, pokud člověk není ovlivněn matoucí energií Nejvyšší Osobnosti Božství, nepřichází v úvahu spojení čisté duše, jež má čisté vědomí, s hmotným tělem. Tento vztah je stejný, jako když člověk vidí své tělo jednat ve snu.“

(Šrímad-Bhágavatam 2.9.1)

Mnoho lidí se ptá: “Jak živá bytost, která byla s Krišnou, spadla do hmotného světa?” Zde je odpověď. Pokleslá živá bytost je v této situaci vlivem Pánovy hmotné energie. Ve skutečnosti nepoklesla. Uvádí se příklad: Když přes měsíc letí mraky, zdá se, že se měsíc pohybuje. Měsíc se však ve skutečnosti nehýbe. Také živá bytost nepoklesla, protože je duchovní jiskra Nejvyššího. Myslí si však: “Poklesla jsem. Jsem hmotná. Jsem toto tělo.”

Tělo nemá s duší nic společného. S tím můžeme mít zkušenost. Tělo se mění, umírá, ale já jsem stejný. Představu, že jsme s tělem nějak spojení, vytváří klamná energie Krišny. Tato energie se vyvine, když na Krišnu zapomeneme.

Jinak vyjádřeno, naše iluzorní ztotožňování se s tělem je jen následek toho, že jsme zapomněli na Pána. Chtěli jsme zapomenout; chtěli jsme se vzdát Krišny a užívat si hmotného světa. Krišna nám proto dává příležitost. Když například hrajete určitou roli v divadle a máte přitom pocit “Jsem král”, pak můžete svou roli zahrát výtečně. Jestliže si však myslíte, “Jsem Karandhara” (žák z publika), pak krále tak dobře nezahrajete. Musíte se do role vcítit. Hrajete-li roli krále, musíte věřit, že král opravdu jste a mít jeho odvahu. Musíte zapomenout na to, že jste Karandhara. Potom můžete roli zahrát výborně a diváci to ocení. Jestliže si však myslíte “Jsem Karandhara a hraji krále,” nemůžete hrát přesvědčivě.

Protože jsme chtěli hrát roli Krišny, nejvyššího poživatele, Krišna nám dává možnost: “Ano, můžeš se cítit jako Já.” Pocit “Jsem pán, jsem král, jsem Krišna, jsem Bůh” vytváří Krišna: “Tak dobře, když chceš hrát roli krále, dám ti k tomu odpovídající výcvik.”

Režisér se ve vás snaží vyvolat pocity příslušící roli, kterou hrajete. V mládí jsem hrál ve hře o Pánu Čaitanjovi roli Advaity Áčárji. Náš režisér Amritlál Bose mi stále opakoval: “Musíš se cítit jako Advaita Áčárja.” Když jsem pak pod jeho vedením svou roli zahrál, všichni diváci v hledišti plakali. Bylo to jen divadlo, ale na diváky opravdu zapůsobilo.

Ani my nemáme nic do činění s hmotným světem, ale klamná energie nás naučila uvažovat “jsem Ind”, “jsem Američan”, “jsem intelektuál”, “jsem dělník”, “jsem to”, “jsem ono”, “musím udělat tohle”, “mám tolik povinností”. To jsou všechno iluze. S žádným z těchto nesmyslů nemáme nic společného, a přesto je bereme velmi vážně: “Musím jednat takto. Jsem to. Jsem ono.”

Vysvětlení je zde: atma-mayam rte rajan parasyanubhavatmanah: “Pokud člověk není ovlivněn matoucí energií Nejvyšší Osobnosti Božství, nepřichází v úvahu spojení čisté duše, jež má čisté vědomí, s hmotným tělem.” Člověk, kterému se něco zdá, může ze snu zakřičet: “Tady je tygr, tygr! Zachraňte mě!” Člověk, který bdí a sleduje to, může říci: “Kde je tygr? Proč křičíš?” Snící člověk však opravdu cítí, že ho napadl tygr. Proto tento verš uvádí příklad snu: na ghatetartha-sambandhah svapna-drasöur ivanjasa. Vztah duše s tělem postrádá smysl, je to, jako když si člověk vytváří představu ve snu. Zdá se mu, že vidí tygra, a tak vytváří hrůzostrašnou situaci. Není se však čeho bát – žádný tygr tam není. Onu situaci vytvořil sen.

My jsme si podobně vytvořili hmotný svět a hmotné činnosti. Lidé pobíhají kolem: “Ó, já jsem ředitel. Já jsem majitel továrny. Já jsem tohle, já jsem tamto. Známe jeho taktiku. Musíme porazit naše soupeře.” Tyto věci vznikají stejně, jako když si člověk ve snu vytváří určitou situaci – svapna-drasöur ivanjasa.

V případě, že se tedy někdo zeptá, “kdy jsme přišli do styku s hmotnou přírodou?” odpověď zní, že jsme s ní do styku nepřišli. Vlivem vnější energie si myslíme, že jsme s ní ve styku. Ve skutečnosti nejsme pokleslí. Nemůžeme být pokleslí. Pouze jsme vytvořili situaci, ve které si myslíme, že jsme poklesli. Tuto situaci nám ve skutečnosti dává Krišna. Protože jsme Ho chtěli napodobovat, Krišna nám k tomu poskytl příležitost: “Dobrá, chceš Mě napodobovat? Chceš být napodobeninou krále na jevišti? Dobře, můžeš se tak cítit. Hraj takto. Dělej tohle. Lidé ti budou tleskat: ,Ach, jak úžasný král!’”

Každý v hmotném světě tedy hraje nějakou roli. “Chci se stát předsedou vlády.” “Chci být velkým obchodním magnátem.” “Chci se stát vůdcem.” “Chci být filosofem.” “Chci být vědcem.” Snaží se hrát všechny tyto role a Krišna jim k tomu dává možnosti: “Budiž.”

Všechno je to ale hloupost. Pouhé snění. Když se vám něco zdá, v dalším okamžiku je sen pryč a všechny věci ze snu zmizí. Tygr je pryč, džungle je pryč. Podobně dokud má člověk tělo, může si myslet: “Jsem zodpovědný vedoucí; jsem to; jsem ono,” nicméně jakmile je s tělem konec, zmizí i tyto představy.

Krišna říká mrtyuù sarva-haras caham: “V podobě smrti pohlcuji vše.” Jen pomyslete na svůj minulý život. Předpokládejme, že jste byli král nebo něco podobného. Z Bhrigu-samhity bylo zjištěno, že jsem byl v minulém životě významný lékař s neposkvrněným charakterem, bez hříchů. To nevím. Možná. Já si však nevzpomínám, že bych byl lékař. Co my můžeme vědět? Možná, že jsem byl velmi vlivný lékař s dobře zavedenou praxí, ale kde to všechno je? Vše je pryč.

Naše spojení s hmotou je jako sen. Nejsme pokleslí. V každém okamžiku tedy můžeme oživit naše vědomí Krišny. Osvobodíme se, jakmile pochopíme: “Nemám s hmotou nic společného. Jsem jen Krišnův věčný služebník.” Někdy se stává, že hrůzyplný sen začne být natolik nesnesitelný, že jej přerušíme. Podobně můžeme v jakémkoliv okamžiku přerušit spojení s hmotou, jakmile v sobě probudíme vědomí Krišny. “Krišna je můj věčný Pán. Já jsem Jeho služebník.” To je všechno. To je způsob. Děkuji vám mnohokrát.

(Z knihy Naše původní postavení.)