Ekologické zemědělství

Principy ekologického neboli bio zemědělství jsou jednoduché. Hlavním kritériem při zavádění ekologických systémů hospodaření je aplikace poznatků z funkčnosti přírodě blízkých ekosystémů, které se vyznačují mnohotvárností druhů rostlin a zvířat. Ekologické zemědělství se snaží obhospodařovat půdu prostředky šetrnějšími a přirozenějšími, aby nedocházelo k její degradaci a udržela se její plodnost i do budoucna. Základem všeho je zdravá půda. Ta vyživuje rostliny a je proto předpokladem našeho života a zdraví. Organickým hnojením, pestrými osevními postupy a šetrným zpracováním půdy se dosáhne její přirozené úrodnosti. Prostřednictvím půdy se vyživují rostliny – nehnojí se rostliny nýbrž půda. Díky střídání plodin na poli a mnohotvárné kulturní krajině jsou rostliny schopné samy se postarat o své zdraví a úspěšně se bránit proti chorobám a škůdcům. S využitím nejmodernější techniky se provádí mechanická regulace plevelů. S technikou, přizpůsobenou přírodě, je možné se obejít bez chemicky syntetizovaných pomocných látek. Ekologické zemědělství se dobrovolně zříká odrůd, získaných cestou genového inženýrství.

Nepoužívají se umělá hnojiva

Klasické, dnes převládající zemědělství, půdu nehnojí přirozenými hnojivy, ale přípravky průmyslově vyráběnými, které nejsou v souladu s přirozenou harmonií půdy, rostlin a mikroorganismů a i při jejich výrobě vzniká spousta nežádoucích látek zatěžující životní prostředí. Umělá hnojiva jsou pak splachována do spodních vod, kde působí další škody a nerovnováhu v ekosystémech. Na zdejších polích hnojíme jen zeleným hnojením – předplodinami, které se před osetím zaorají do půdy, a chlévskou mrvou a močkou, tedy přirozeným hnojivy v koloběhu výměny živin mezi lidmi, zvířaty a rostlinami.

Nepoužívají se chemické postřiky proti škůdcům a chorobám

Málokdo si uvědomuje, že postřiky jsou vlastně jedy, které se pak v určitém množství dostávají nejen do půdy a spodních vod, ale i do vypěstovaných plodin. Toto množství závisí na tom, jak dobře či špatně jsou tyto jedy odbouratelné v přírodě a na jejich koncentraci či nebezpečnosti pro člověka. Na všechno existují samozřejmě tabulky a povolené hodnoty, ale proč se těmto rizikům nevyhnout úplně? Zdejší hospodářství je uspořádáno tak, aby nebylo potřeba chemické postřiky používat. Během let jsme vytipovali plodiny a odrůdy, kterým se ve zdejších podmínkách daří a kterým vyhovuje zdejší půda i klima. Pěstujeme hlavně špaldu, žito, pohanku a hrách. Nepěstujeme ječmen, který je náchylný na rzi a další choroby, ani ozimou pšenici, která je náročná na skladbu živin v půdě. Svoji významnou roli také hraje vytvoření mezí, které tvoří přirozené útočiště pro přirozené nepřátele škůdců. V biozemědělství se také používají alternativní metody v boji proti škůdcům – například biologičtí nepřátelé škůdců nebo povolené substance přírodního charakteru. Z těchto prostředků jsme s úspěchem vyzkoušeli pouze jediný: biodynamický preparát proti pcháči. Pcháč je vytrvalý plevel s velmi hlubokými kořeny a mechanickým způsobem se nám ho nedařilo odstranit. Až tento preparát pomohl. Pro biopotraviny platí, že se nepoužívají jedy ani při jejich následném skladování. Konvenčně pěstované obilí se například před skladováním obvykle plynuje. Nechá se na ni působit jedovatý plyn, aby se zahubili brouci, kteří by se poté mohli rozmnožit a úrodu znehodnotit. Pro obilí v biokvalitě se používá pouze mechanické čištění.

Jaké jsou výhody?

Vypěstované plodiny mají lepší chuť, vůni a lepší složení. Osahují více minerálů, stopových prvků a vitamínů. Je paradoxní, že například normy EU stanovují především vzhled potravin. Jablka první třídy mají určitou velkost, druhé třídy menší atd. O chuti však normy nic neříkají. Ale je třeba vzít v úvahu, že potraviny mají především dobře chutnat a poté i dobře vypadat. Je pravda, že stanovit normy chuťové prakticky nelze, neboť se jedná o velmi subjektivní a těžko měřitelnou záležitost. Některé plodiny – například rajčata – sice vypadají výborně a bez kazu, ale když jsou pěstovaná pod žárovkou na skelné vatě v živném roztoku, není divu, že nemají chuť prakticky žádnou. Oko sice potěší, ale chuť nemají a výživu nedají. Biopotraviny jsou v tomto směru většinou vynikající. Mohou být sice menší a snad i horší na vzhled, ale chutí, vůní a svým složením se jim klasicky pěstované plodiny nemohou rovnat. A nic naplat – jídlo je především k jídlu.

Za jakou cenu?

Plodiny pěstované v biozemědělství mají většinou menší výnos. Souvisí to především s volbou plodiny. Každý zemědělec ví, že výnosy prastaré pšenice špaldy a nově vyšlechtěných druhů pšenice může být třeba jen poloviční. Ale uvažujte s námi: špalda je nenáročná plodina na hnojení, je odolná proti chorobám a škůdcům a má mnohem lepší složení než vyšlechtěná pšenice. Není potřeba kupovat drahá hnojiva, herbicidy ani insekticidy, což se všechno ekonomicky do výsledku také nutně projeví. Výnos není všechno. Volíme-li odolnější a staletími prověřené druhy plodin pro danou lokalitu, najdeme mnoho takových pozitiv, která vyrovnají menší výnosy. Z tohoto důvodu bývají biopotraviny také o 30-80 % dražší než potraviny v ne-bio kvalitě. Nutno však dodat, že tuto cenu stanovují spíše prodejci než biozemědělci. Cena od biozemědělce bývá právě jen o 15-30 % vyšší oproti ne-bio plodinám a zbylý rozdíl je výsledkem následných marží prodejců.

Trvale udržitelné zemědělství – zachování planety pro naše děti

Pokud nepoužíváme umělá hnojiva a chemické postřiky, omezíme tím nejen cizorodé látky v půdě, ale také četnost výjezdu těžké techniky na pole. Těžká technika totiž přispívá k mechanickému zhutňování nižších vrstev půdy, kam nepronikne orba. Zde vzniká vrstva, ve které jsou částečky půdy seskupeny jedním směrem a vytvářejí těžko propustný krunýř. Kořeny některých plodin jím pak špatně pronikají, zůstávají ve vrchní vrstvě půdy a tím více ji vyčerpávají. Pokud to situace dovolí, používáme na zdejší farmě k obhospodařování půdy i zvířata, což problém postupného zhutňování nižších vrstev půdy téměř eliminuje. Používáme-li biologická hnojiva, zlepšuje se tím vlastnosti půdy, která má více humusových částeček, čímž se omezí větrná i vodní eroze. Humus udrží částečku půdy pohromadě, udržuje se v ní lépe vlhkost a vítr nebo voda ji potom tak snadno neodvanou a neodplaví. Snažíme se pracovat v co nejvíce uzavřeném systému, využívat místní zdroje, minimalizovat ztráty, minimalizovat používání neobnovitelných zdrojů energie. Hospodářským zvířatům vytváříme podmínky, které odpovídají jejich fyziologickým a etologickým potřebám. Umožňujeme jim přirozené chování včetně pohybu venku, jejich zdravý růst a vývoj. Celkově se tak snažíme o udržení tradičního rázu kulturní zemědělské krajiny a o zachování osídlení venkova.

Nepoužívají se geneticky modifikované organismy (GMO)

Pokud při skladbě plodin pro biofarmu volíme spíše odolnější odrůdy, přinášející menší výnosy, ale potraviny kvalitnějšího složení, je jen přirozené, že jsme proti používání geneticky modifikovaných plodin. Ty totiž představují možné environmentální i zdravotní riziko, které v současné době nedokáže nikdo odhadnout. Jedním z našich cílů je soběstačnost v zásobování potravinami a geneticky modifikované plodiny nevedou k soběstačnosti, nýbrž právě naopak k závislosti na společnostech dodávající tato osiva.

Zachování biodiverzity

Na zdejších mezích a loukách najdete mnohé bylinky a léčivky jako je například mateřídouška. Pasoucí se krávy je spásají společně s trávou a ty přecházejí do jejich mléka. Chuťově i svým složením je pak takové mléko výborné. Na mezích mezi poli také najdou úkryt i ohrožené a postupně mizející druhy zvířat. Občas jsou zde k vidění například koroptve a nebo rozmanité druhy hmyzu. Na zdejších pozemcích hospodaříme od roku 1992. Chov našich zvířat je v registru státní veterinární zprávy zařazen v kategorii beznákazového chovu, kde je zapsán každý, pokud se v jeho stáji několik let neobjeví žádná choroba.