Pěstování pšenice špaldy

Pšenice špalda

Je předchůdkyní dnes pěstované pšenice. Naši latinští předkové ji nazvali Triticum spelta. V současnosti je považována za zdravější alternativu šlechtěné pšenice s vyšším podílem minerálních látek a bílkovin. Vzhledem ke své minimální reakci na hnojení umělými hnojivy, značné odolnosti proti škůdcům, chorobám a nepříznivému počasí je vhodnou a často využívanou plodinou v ekologickém zemědělství.

Špalda patří do skupiny tzv. pluchatých pšenic. Byla pěstována v Evropě již před 8000 lety, pěstovali ji Egypťané, Keltové i Germáni. Po pšenici dvouzrnce a jednozrnce je tudíž nejstarší kulturní obilninou. Její ořechová chuť byla dlouhé staletí populární v Evropě, především v Itálii, v jižním Německu, Španělsku, Belgii, atd. V současné době se její osevní plochy zvyšují i v dalších evropských státech, také v USA a Kanadě. U nás se zatím moc dlouho nevyskytuje. V polovině 18. století byla více pěstována v okolí Litomyšle, kde se z ní pražila náhražka kávy. V 19. a 20. století se na našem území prakticky nepěstovala vůbec. Až v posledních letech zájem o její pěstování vzrůstá a to především v ekologickém zemědělství.

Pro špladu platí obdobné zásady jako pro pšenici setou, navíc ji lze pěstovat i ve vyšších nadmořských polohách. Je odolná proti extrémním srážkovým i teplotním výkyvům. Nejsou však pro ni vhodné lehké písčité nebo rašelinné půdy. Vhodnější jsou půdy těžší, vápenité. V dobrých polohách snáší horší předplodiny, po silně hnojených okopaninách a jetelovinách roste nebezpečí poléhání. Přestože má dobrou klíčivost, potřebuje pro vyklíčení dostatek vláhy. Nejlepší dobou setí je říjen, ale snese i pozdější termín. Hloubka setí je 3-5 cm a vzdálenost řádků se pohybuje mezi 10-15cm. Její výsevek činí 180-230 kg/ha. Oproti klasické pšenici má pomalejší počáteční růst i vývoj. Avšak vlivem její větší tvorby odnoží a díky vyššímu stéblu je její konkurenceschopnost proti plevelům poměrně dobrá. Na jaře jí pomůže přihnojení kompostem, močůvkou, kejdou nebo drceným hnojem. Zpravidla se pšenice opylují vlastním pylem, jsou tedy samosprašné. Za deštivého chladného počasí se opylují v uzavřeném květu. Sklizeň se provádí dříve a to na počátku plné zralosti (při přezrání zrno nevypadává, ale dochází k lámání klasového vřetene). Sklízení večer je vhodnější, neboť se suchem rostou ztráty. Zrno lze skladovat v pluchách. Pro loupání se používají speciální loupačky. Hrubý výnos je 4-6 t/ha.

Pšenice špalda obsahuje téměř všechny základní složky důležité pro zdravý lidský organismus. Vzhledem k většímu podílu aleuronové vrstvy obsahuje v průměru 16-17% bílkovin, což je více ve srovnání s pšenicí setou (12-14%). V aminokyselinovém složení nejsou mezi nimi velké rozdíly. Obsah lepku se pohybuje v rozmezí 35-45%, někdy dokonce až 54% a jeho kvalita je vysoká. Dále je také výborným zdrojem některých vitamínů skupiny B, především B1, B2 a niacinu. Obsahuje β-karoten a thiokyanát, který působí regeneračně na tělní buňky a chrání proti infekcím. Poměrně vysoký je obsah draslíku, důležitého pro regulaci osmotického tlaku v buňkách, síry a hořčíku. Obsah stravitelného škrobu, který je důležitým energetickým zdrojem pro člověka i zvířata se u špaldy téměř rovná pšenici seté, zato obsah stravitelných cukrů je podstatně nižší. Obsah nerozpustné vlákniny je o něco nižší než u pšenice seté. Potravinářská vláknina špaldy má jemnou strukturu vláken, je velmi dobře snášena, podporuje střevní peristaltiku a trávení. Také obsahuje relativně hodně nenasycených mastných kyselin a neobsahuje cholesterol. Neobsahuje anti-nutritivní substance, má pozitivní účinky na stimulaci imunitního systému a je vhodná při léčení některých alergií. Konzumace špaldy vykazuje mnohem nižší toxicitu pro jedince alergické na lepek a v některých případech alergii vůbec nevyvolává.

Pšenice špalda je pro nás zdrojem nových potravinářských výrobků s vysokým obsahem vlákniny. Vyrábějí se z ní základy nebo přídavky do těstovin, tvoří přísadu müsli a rozmanitého pečiva. Zrna špaldy se dále zpracovávají na kroupy, krupici či vločky. Chléb s přídavkem špaldové mouky má výraznou chlebovou vůni, velký objem, popraskanou kůrku, výborně chutná a dlouho vydrží vláčný a čerstvý. Konzumují se i zelená zrna (grünkern), jejichž speciální přípravou se získává tzv. zelený kaviár. Velice populární především v oblastech Středního Východu je špaldový bulgur. Bulgur je velmi výživný produkt (je známý asi 4000 let), při kterém se zrno po ošetření párou vysuší, pak hrubě drtí a třídí. Špalda je dále součástí různých metabolických diet a používá se především v racionální výživě.