Pěstování pohanky

Pohanka obecná (střelovitá)

Říše: Plantae – rostliny
Oddělení: Magnoliophyta – rostliny krytosemenné
Třída: Rosopsida – vyšší dvouděložné rostliny
Řád: Caryophyllales – hvozdíkotvaré
Čeleď: Polygonaceae – rdesnovité
Rod: Fagopyrum – pohanka

Asi se to zda být divné, co dělá pohanka na Kršnově (Božím) dvoře, ale opak je pravdou. Díky svému využití je často řazena mezi obilniny, ve skutečnosti je však jednoroční rostlinou latinsky nazývanou Fagopyrum esculentum. Jejími příbuznými jsou rebarbora nebo šťovík.

Původní domov a místo domestikace má pravděpodobně v jihozápadní Číně v provincii Yunnan (6000 př.n.l.), kde byla odedávna pěstována jako plodina pro člověka a pícnina pro zvířata. Odsud se dále rozšířila, dá se říci po celém světě. V Evropě, konkrétně na Balkánu, se objevila přibližně 4000 let př.n.l. Byla jednou z prvních plodin introdukovaných Evropany do Severní Ameriky. V ČR se pěstuje již od 12. století (Těšínsko, Valašsko) a v 16. století byla nejoblíbenější potravinou. Poté následoval její ústup až do současnosti. Dnes však její zastoupení v evropských osevních postupech vzrůstá.

A nyní přistupme blíže a podívejme se na pohanku jako rostlinku. Přestože se řadí mezi obiloviny, ve skutečnosti je rostlinou dvouděložnou a patří do čeledi rdesnovitých a rodu pohanka. Kromě pohanky obecné se jí dále říká také pohanka střelovitá nebo setá. Většina jejích odrůd je diploidních (se 16 chromozomy), ale můžou se pěstovat i pohanky tetraploidní. Má slabší kořenový systém (2,5x menší než ječmen), ovšem s velkou schopností osvojovat si živiny. Kořen je kůlovitého tvaru. Na rostlince najdeme listy různého typu. Spodní jsou řapíkaté, střelovitě trojboké, horní pak přisedlé, podlouhle vejčité a na bázi srdčité. Spodní listy mají blanité palisty. Lodyha je silnější s hranatým průřezem, vzpřímená a dutá. Dokáže vystoupat do 1m. Dále má červenorůžovou barvu a je větvená. Květenství je buď uspořádáno do hroznu, nebo jsou kvítky v konečných, vrcholových, latách hroznů se čtyřmi i více větvemi. Květ je nejčastěji růžové až bělavé barvy. Je dvojího typu, buď dlouhočnělečný s dlouhou čnělkou a krátkými tyčinkami, nebo krátkočnělečný s naopak krátkou čnělkou a dlouhými tyčinkami. Z praxe vytváří dlouhočnělečné květy větší nažky. Na jedné rostlině je až 2000 květů, které mají velký význam pro včely a včelaře, jako medonosné. Tudíž je opylována hmyzem. Plodem je jednosemenná, trojboká nažka s hladkými, ostře vynikajícími hranami. Barví se většinou různými odstíny tmavě hnědé. Oplodí je tvrdé, oloupáním (mechanicky nebo termicky) nažek se získávají vnitřní moučná jádra – kroupy. Pohanku můžeme pěstovat na semeno (semenný typ) nebo jako pícninu (bohatě olistěný pícninářský typ).

Jak bychom se měli o pohanku postarat? Jako hlavní plodina není náročná na předplodinu, většinou se zařazuje po směskách (př. luskovinoobilné) vysévaných na podzim. Je celkem nenáročná, takže ji při dobré půdní zásobě nehnojíme, takže je vhodná pro alternativní zemědělství. Je však náročná na vodu a na teplotu. Při teplotě pod 0°C rostlina zmrzne. Při malé půdní zásobě aplikujeme na jaře kombinované hnojivo (200-300kg/ha), ale ne po hnojených ozimých směskách. Pozor, je citlivá na půdní chlor. Půda se připravuje stejně jako u jiných jarních obilnin. Sejeme trochu později, v polovině května, v některých případech až v druhé polovině června. Seje se do hloubky 2-5cm, když se nechávají rozestupy mezi řádky 12,5-15cm, vysévá se 80-100kg/ha. Staráme se o ni většinou 80-120 dní. Ošetřování spočívá v rozrušování škraloupu a ničení plevelů. Vhodné je přisunutí 5 až 8 včelstev na 1 hektar, za květu. Protože pohanka vykvétá postupně, je sklizeň velmi choulostivá. Provádí se buď dvoufázově (porost se řádkuje a po doschnutí se vymlátí) nebo přímo kombajnem. Po sklizni se nažky dosouší. Úroda bývá v průměru 0,7-1,5t/ha, maximální 2-3t/ha.

Pohanka je slavná díky své vysoké nutriční, dietetické a agronomické hodnotě. Řadí se mezi pseudocereálie. Její nažka při vlhkosti 12% obsahuje 11,5% bílkovin, 3% tuků, 11% hrubé vlákniny, 59% glycidů a vitamíny. Je významným zdrojem flavonoidu rutinu. Má tak posilující účinek na imunitní systém a zvyšuje pružnost cévních stěn. Mimoto reguluje krevní srážlivost, obsah cholesterolu v krvi a doporučuje se při onemocnění zažívacího ústrojí. Dále je ceněna díky své vysoké biologické hodnotě bílkovin, vyváženému složení esenciálních aminokyselin, vysokému obsahu vlákniny a rezistentního škrobu a příznivému zastoupení mastných kyselin v tuku (významný je především vysoký obsah kyseliny linolenové). Semena pohanky obsahují draslík, fosfor, vápník, železo, měď, mangan, zinek, selen, z vitamínů skupinu B, cholin a tokoferol. Významná je především pro osoby trpící celiakií, protože neobsahuje lepek a nahrazuje tak běžné obiloviny. Kvůli své konkurenční schopnosti pomáhá zemědělcům odstraňovat vytrvalé plevele, jako je např. pýr. Aby toho nebylo dost, pohanka má význam i pro včelaře jakožto medonosná rostlina. Pokud je ovšem používána jako krmivo pro zvířata, skýtá nebezpečí při nadměrném požívání. U postižených zvířat se tak může objevit tzv. pohanková vyrážka neboli fagopyrismus. Pohankovými plevy (slupky) se vycpávají polštáře a tzv. zafu, což jsou meditační polštáře pocházející z Číny.

Jako potravina se používá jako mouka samotná. Zejména v Japonsku a Koreji, ale také v severní Itálii, hrají pohankové nudle významnou úlohu. V západní Asii a východní Evropě se běžně používají pohankové kroupy, nejčastěji používané k přípravě kaše. Pohankové placky jsou známé v mnoha státech Evropy, Asie i Ameriky. Pohanková mouka dále slouží jako zahušťovadlo do rozmanitých polévek, omáček a zálivek. Stejně tak jsou její vlastnosti využity v pekařství a pro výrobu těstovin. Jak jsme se již zmínili dříve, pohanka je dobrou medonosnou rostlinou. Med je tmavě zbarvený a má své specifické vlastnosti. Ve védské kultuře se z pohankové mouky připravují rozmanité pokrmy během dnů různých náboženských oslav a festivalů. Obyvatelé Rádžastánu a Maháráštry pohankovou mouku nazývají Kuttu ka atta.

Jak už to bývá zvykem na Kršnově dvoře, po těžké práci následuje vydatná strava.

Recepty

Pohankový chléb:
Ingredience:
1 hrnek mléka
1 polévková lžíce jogurtu
½ hrnku rozpuštěného másla
nasekané vlašské ořechy (množství podle libosti)
2 hrnky pohankové mouky
3 čajové lžičky prášku do pečiva
¾ čajové lžičky soli
¾ polévkové lžíce cukru

Postup:
1) Smíchejte mléko, jogurt, máslo a ořechy.
2) V míse promíchejte mouku, prášek do pečiva, sůl a cukr.
3) Do této mísy vlijte směs mléka, jogurtu, atd.
4) Zpracujte v středně lepivé těsto.
5) Nalijte do vymazané formy (chlebové, na vdolky, koláč, aj.)
6) Rozehřejte troubu na vysokou teplotu.
7) Pečte 30-45 minut, dokud povrch neztuhne a nepopraská.
8) Nechte vychladnout a s láskou nabídněte svým nejmilejším.